JÁSOT.

Kde květy rozkvětly,

mně vůní vlasů Tvých dýchaly!

Kde ptáci se rozpěli,

Tvé jméno zpívali,

Tvé jméno zpívali!

V korunách našich lip

důvěrné šumění,

zda sladčej’ kdy znělo mi

než s ňader Ti klesnuvší

košilky šustění,

přesladké šustění? – – –

Kde ptáci zpívali,

jen Tobě zpívali,

kde duše nevinné

jen teprv toužily,

nad Tvojím triumfem,

nad blahem Tvým,

jásaly, jásaly,

vzdechy a výkřiky

Tvými jen jásaly!

Mé dítě toužené,

mé dítě blažené,

mé dítě z rosy jen,

z paprskův utkané,

mé dítě vášnivé,

i k slzám tesklivé,

ať květy Tě líbají,

ať květy Tě laskají

i ňader Tvých hebký sníh

za nocí touživých! –

Nikdy se květ a květ,

nikdy se pták a pták

a rosa s poupětem,

jak my dnes líbali!

jak my dnes líbali!

Jak naše polibky

k blankytu jásaly!...