JATKY.

Jsou jatky za městem, jsou u řeky kdes v poli

a luka do dálky se táhnou za nimi,

na blízkém jeřábu pták časem zašveholí

a vítr zachvívá tam žity žlutými.

Krev ssedlou na trámech a na zdech možno zříti,

puch odtud vychází a krysy tady jsou...

A zeleň dokola... A na ni slunce svítí...

A odtud rozhlédnout se můžeš krajinou...

Krajinou do dálky, tam kde jsou dvorce bílé,

kde teď je senoseč a těžké vozy as

tam v pole vyjely, jak bývá v ranní chvíle,

a na kraj rozlévá se všade záře jas...

Pes velký, řeznický zaštěkal uvnitř náhle,

na stromě umlkl hned tichý ptačí zpěv....

Pád těla těžkého! Po zemi parny zpráhlé

valí se kouřící a dosud teplá krev – –