Jazyk mateřský.

Stejný jazyk jednorodcův

posvátné dědictví jest,

statek ducha našich otcův,

naše sláva, naše čest.

Tím nám sladce matka pěla

první píseň citlivou;

otcovská tím ústa zněla

výstrahou starostlivou.

Tím kněz Páně učil znáti

nás dobrotu Tvůrcovou,

o cnost bohumilou dbáti, –

učil mírnit vášeň zlou.

Klíčem materštiny dvéře

věd otvírá učitel;

kdo to právo komu béře,

ducha jest utlačitel.

Jazyk svůj si nedám bráti;

otců mých dědictvím jest;

jeho práv mi neukrátí

cizá chlouba ani lest.