JAZZBAND

V řad starých paláců, v nichž vládne věčné přítmí,

Kovaná klepadla kde zdobí s erby bránu,

Zaznívá drásavě a břitce z restaurantu

Teď hudba taneční, to jazzbandu jsou rytmy.

Zděšeně v palácích se vzbudil portret mnohý,

Dob dávných strašidlo teď náhle v stínech žije –

A zdola černošská sem křičí melodie,

A slyšet, podle ní jak křepčí mladé nohy.

Však náhle z jazzbandu svá křídla Bolest zvedla.

To v hudbě kvílí kdos, že ztmělo se v mé síni,

A nahá zoufalost si na práh ke mně sedla.

Přízraky zmizely, kde tma je nekonečná:

Ubohý černochu, jenž zavzlykal jsi nyní

V té hudbě, bratře můj, tvá bolest, ta jest věčná...