Jde cestou poslední muž dobročinný,

Jde cestou poslední muž dobročinný,

šli všichni s ním, čest nejvyšší mu vzdali,

i na svítilny černé roušky dali

a po ulicích rozsypali třtiny.

A ve vzduchu jsem viděl lehké stíny:

to dlouhým zástupem se děti braly,

jež přijdou teprv, aby dary vzaly

a staly se mu dcerami a syny.

Řeč plná chvály zaznívala tklivě,

že zarosily přemnohé se líce,

i vlny mořské zašuměly snivě,

však stíny mlčely... Toť zcela prosté:

Když z dobrých skutků žeň bohatá vzroste,

o tom, kdo zrno vsil, neví se více...