JDE DEN ZA DNEM.

Jde den za dnem jak smavá pacholata

a přitulí si k tváři Matku-Zem.

Tu růžný úd se mihne, kadeř zlatá,

tu polibek dá korálovým rtem,

a onen sladký úsměv v slzu mísí,

v níž odráží se nebes bájný pás,

když perlou dužnou třepotavě visí

na zlaté síti dětských jeho řas.

Byť stál jsi stranou, smích se nese k tobě

a někdy také dětských pláčů sten. –

Jen dobře hleď a dnů pak ve podobě

svůj jistě shlédneš mládí sladký sen.

Dej pozor pak a malou za nožičku

jej tiše lapni, skryj na prsou svých,

a zlíbáš-li jej bouřně pod bradičku,

v tvůj celý život zvonit bude smích!