Jde hlas kolem jako smutná hrana

Jde hlas kolem jako smutná hrana

Po celé mé vlasti Moravě;

Slyší Hostýn, a aj po hlavě

Vystoupá mhla jemu nevídaná.

Žalost zní z úst jemu jako hana,

Pokynuje horám zalkavě,

Až pak jemu v němé zádavě

Ulevila řeka vyplakaná.

Horo svatá! Čeho strastně želíš?

Posud zřel jsem v toku tvém znak slasti,

A ty mně v něm žalost zříti velíš.

Ale ovšem, měníš cit dle vlasti;

Lid opouští Boha, k modlám klone,

Div-li, že tok pláče s tebe rone?