Jde láska...

Jde láska, srdce tuší,

jde tiše jako dech, –

ó, její paprsk v duši

svou tiše skanout nech!

Jde láska krajem světa,

v svou královna jde říš, –

již po tvém klidu veta

a ty se celý chvíš.

Ó, tu se srdce učí,

jak sladko trpěti,

když touha tebe mučí

po sladkém objetí.

Ó, lásky touho zlatá,

ó, zlatý lásky sne!

Zář tebou v srdci vzňatá

ať nikdy nehasne!

I touha když tě chvátí,

dřív, než tě umučí,

mír do duše se vrátí

zas v lásky náručí.

Když touhou srdce strádá

a duši smutno jest,

zas uzdraví tě ráda

ta láska, dcera hvězd.

Jen láskou vše, co dýše,

jen láskou trvá svět,

jde láska tiše, tiše

a zem je samý květ.

A zem je plná vůně,

jak dech by ráje vál...

Když srdce touhou stůně,

zas láskou žije dál!

Jde láska, srdce tuší,

jde tiše jako dech...

Ó, její paprsk v duši

svou tiše skanout nech!