JDE MYŠLENKA.

Jde myšlenka, jde v teskném usmívání,

jak závěr života by tušila,

a na rozcestí nese vzkazování,

jež stmívání i jitra zrosila.

Vzkaz nese zasněný a měkký, tichý,

jenž šeptem duše milé dotkne se,

i vzkazy bouřlivé, jež plny pýchy

se rodí, honí bujně po lese.

Vzkaz tichý letí v stopách duše milé,

vzkaz hýřivý i hrstce přátel mám,

vzkaz vyrvala mně z mozku slabá chvíle

i pro ty, na něž trpce vzpomínám.