Jde prorok...

Jde prorok nadšen, pravdy plamen v oku,

na jasném čele nese lásky znak;

jde budit davy zjařmených otroků,

z hlav rozptýlit jim černý bludů mrak.

A dav ten zášti kyjem do něj bije,

a kámen zvedá ukojit svůj hněv,

a syčí jako podrážděná zmije,

a plesá, zří-li prýštit vřelou krev.

Jej hrdě žene k svému otrokáři

na šibenice pověsit hned kůl:

a září blahem ve otrocké tváři

a líbá v prachu otrokáře hůl.