JDE TEMNÝ ŽITÍ PROUD...

Jde temný žití proud... Ó, víš-li, jak to je,

když divný citů výtrysk člověka tak zmámí,

že cítí být se stromem, jemuž ve zdroje

miz jaro zavolá a šumí korunami?

A když zas vlna sklesne, když si na boje

vše marné vzpomeneš a na své cesty tmami,

když rány ucítíš, jimž není úkoje,

a znovu pochopíš, co všecko zmítá námi,

tu nejraděj bys prudce hlavou o zeď bil

v tom pomíjivém vzruchu několika chvil,

jak hrudí otřese ti náhlé, klamné chvění,

a je ti jako ptáku, který bije v klec

křídloma krvavýma, ale vzlétnout přec

mu možno není...