JDEM DOMŮ?

Večer se skláněl do ulic

a lidé těla znavená šli pod své krovy skrýti.

Ze zmlklých zahrad čišel chlad,

my musili se zase rozejíti..

A domů šli jsme. Každý tam,

kde něčí oči stále nad ním starostlivě bděly –

a řekli jsme si „domů jdem“

a naše ruce bolestně se chvěly. –

My věděli, že nejdeme

dnes ještě domů. Bylo chladno. K sobě jsme se tiskli

a dlouho stáli v mlčení,

zalknuti slzami, jež z duše tryskly.

Náš domov někde v pohádce.

Světnička malá, kterou láskou svou jsme zahřát’ chtěli.

Jdem domů dnes? My v odpověď

se do svých očí dlouze zahleděli. –