JDEŠ-LI...

V zeleném olšoví bloudím...

Nad hlavou v korunách stromů

dívá se pohádka léta,

vznešená pohádka léta

zvonivých tonů.

Louka voní travou,

potok pod nohou mojí

s břehy se líbá

a laškovně šplouná.

A slunce se dívá

v koruny olší,

a slunce zlatí

listy svým zlatem,

a slunce s otázkou

hladí mé tváře. –

Celá příroda hýří krásou,

zpívá a vznešenosť hlásá

a do mojí duše

vznícené rozsévá touhy. –

Vystoupím na stráň,

usednu do vonné trávy,

v níž plazí se stín mladé břízy. –

Přede mnou ořeší

spletené s mladistvým smrčím,

pod strání olše,

uprostřed potok. –

Usednu do vonné trávy

a toužebně budu se dívat,

kde mlýna štít z dáli se bělá,

jdeš-li – – – – –