JDI LÍBAT RUCE!...

Čechu, který líbáš ruce Římu,

rozpomeň se plamenů a dýmu,

v nichž ti zhynul Hus a Jeroným,

vzpomeň vojů, které cizí zrada

zvala na Žižku a Poděbrada,

když tak žádal jménem kříže Řím –

vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –

a pak jdi zas líbat ruce Říma!...

Rozpomeň se Bělohorské pláně,

na korouhve s tváří matky Páně

vzpomeň, pod niž napsal římský kněz

prosbu: „Dokaž, že jsi matka naše,“

vzpomeň na kopí a na palaše,

které nesly v české řady děs,

vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –

a pak jdi zas líbat ruce Říma!...

Vzpomeň zraků, které záštím plály,

když kázaly Ferdinandu králi:

„Roztlučeš je prutem železným,

jako hrnec rozdrtíš jich kosti,

budeš bít a ničit bez milosti,

dokud nebude vše v prach a dým!...“

Vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –

a pak jdi zas líbat ruce Říma!...

Vzpomeň na rynek a na popravy,

rozpomeň se Budovcovy hlavy,

která padla mečem odťata,

neboť kněží králi kázat přišli:

„Odsouzené k smrti propustíš-li,

budeš ty i zem tvá proklata!...“

Vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –

a pak jdi zas líbat ruce Říma!...

Vzpomeň Huerty a Lichtenštajna,

jejichž hordy římská ruka tajná

na kacíře české vyslala;

rozpomeň se muk a utrpení,

vzpomeň slz, jež dlouhá pokolení

nad žebráckou skývou plakala –

vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá

u pak jdi zas líbat ruce Říma!...