Jdi spat.

Jdi spat, jdi spat má hlavo unavená,

již večer je a srdce míru touží,

již bílé mlhy po pláni se krouží,

v mlze boží světla rozsvícena;

než mlha pohltí ta světla boží,

slož unavená má se hlavo k loži!

Modli se, modli, než se složíš k spaní,

ať anděl děsivých snů ochrání tě;

„jak mám se modlit – neznám víc to ani,

snad poznám zas to kdes tam na úsvitě

a anděla mi také třeba není,

vždyť žádných snův již v mém nebude snění! –

Vysoko hvězdy na obloze planou,

a v mysli mé to víc a více hárá,

k nim láká to mou duši potrhanou.

Proč z mlh ta truchlá postava mne kárá?

tak častos v sen mne uspávala sladko,

proč teď mi spáti bráníš stará matko?!