Jdou děti ze školy.

Jdou děti ze školy, hrnou se jásajíce,

jak hejno ptačátek, když otevře se klec;

je krásno z čítanky povídky čítat sice,

však nivou běhati, to krásnější je přec.

Teď domů poběhnou, vše švitoří a plesá!

Ty děti přespolní, jak zpěvných ptáků tah,

kus půjdou po polích a potom přes kus lesa

při záři odpůldne po vlhkých pěšinách.

A cestou vesele si prozpěvovat budou,

to trochu zaběhne si pro motýla kdes,

to zlatý luční květ si sváže v kytku chudou,

a časem usednou na douškou vonnou mez.

Již kolem na všecky se rozprchnuly strany

a běží v zástupu a s nimi žert a smích,

jen jeden za nimi hoch kráčí zadumaný,

to pilný čtenář je, tak smuten vždy a tich.

A vyšel před vrátka učitel ustaralý,

a slunce zlatý svit mu šlehl na čelo,

tak dlouho za nimi se díval do té dáli,

až z očí poslední mu také zmizelo...