Jdou hodiny

Jdou hodiny husím pochodem

po ssedlém mléku silnice,

s tou nekonečnou serpentinou

za obzor odcházejíce.

Jdou hodiny husím pochodem

tu moudře a tu bláznivě

a, dostanou-li náhle hlad,

ve stádu pasou se na nivě.

A, žízeň-li některá dostane,

u řeky dlouze se napájí.

Modř nebes by se v nich zrcadlila,

své oči vzhůru zdvihají.

Jdou hodiny husím pochodem

a někdy se přes cestu nastavějí,

poněvadž věci závažné v nich a kol nich se dějí.

Stojí a s hlavou sklopenou

nehybně naslouchají;

na velikém ciferníku

pevnými čísly se zdají.

Jindy však vezmou se za ruce

jak děvčata kolo tančící:

jsou jako prapory v slunný den,

jak šelmy jsou při rudém měsíci...

Jdou hodiny husím pochodem

přes hory, přes města, přes lesy.

Veliký tanec jich aspoň jeden

spatřiti přejme si!