Jdou mračna přes hor vrcholy.

Jdou mračna přes hor vrcholy,

mé dítě!

jdou mračna přes hor vrcholy,

jest rychlý jejich shon a chvat.

Já ptal se: „Smím tě míti rád,

mé dítě?“

A ty jsi řekla: „Nikoli!“

Ty nevíš, jak to zabolí,

mé dítě!

Zář luny mrakem prokmitla,

mé dítě!

zář luny mrakem prokmitla.

Týž pablesk též v tvém oku vzplál,

když na tvou lásku jsem se ptal,

mé dítě!

V něm láska tvá ti ulítla

a nadějí mi zasvitla,

mé dítě!

Víš, co to šumí topoly,

mé dítě?

Víš, co to šumí topoly?

Ó každý ten strom dávno ví,

co srdce srdci odpoví,

mé dítě!

Než řeknou ústa „nikoli“,

juž napřed srdce povolí,

mé dítě!