Jdu cestou dalekou...

Jdu cestou dalekou,

a v srdci bolí divných světel hoře,

nic není přede mnou,

než nekonečné modré, snivé moře.

Tak ráda moře mám,

a přec v něm vidím hrob svůj – rozluštění.

Co mohu chtít, co chtít?

Ty truchlit nesmíš. Můj život již není.

Má láska šílená

není pro tento svět, v ní příliš svítí

chvějící duše sny.

O, nech mě v bílé mlhy odejíti!