JDU SVĚTEM

Jdu světem vlastní teskná minulost

a, maminko, tvá láska veliká,

a lásek velkých do srdce mi vrost’

věčného světla zákon. Odmyká

nebesa láska? Život můj byl láska,

a nebe nebylo mi otevřeno,

jen tebou. Ano: poslední tvá vráska

na spáncích sladce psala moje jméno.

Tys všecko věděla. Tys žila se mnou

jak srdce k srdci tepnou přetajemnou.

Neznámo kam, však jistě onou tepnou

i po smrti se naše srdce sepnou...