Jdu za Tebou v svatyni přírody.

Jdu za Tebou v svatyni přírody.

Šum kroků mých utichl na mechu;

jdu v lesa hloub, naslouchám bez dechu,

jak ve větvích zní ptačí závody,

jdu v stopách Boha v hustý jejich stín.

A zahalen v zelený baldachýn

jsem neviditelný pro všední svět.

Co šumí tráva, mohu rozumět,

co říká cvrček ve svém úkrytu,

kam spěje brouk, šíp ptáka v blankytu.

Jsem přítomen velkému vtělení,

mši zázračné, když jitřní slunce zář

tajemství krásy zvedá na oltář

a v pohádku les celý promění.

Div divů vítám mlčky; pokorou,

jež díkům podobna je, vítám den

a v prsa biji se: Jsem nehoden

pod střechu vejít Tvou, zřít v zázrak ten,

však Tys chtěl, Pane, bych byl uzdraven,

a já jen plním svatou vůli Tvou.