JE BÁSNÍK...

Je básník nezvedencem plným hříchu,

po cestách chodí, na něž snad jen vítr dých',

a potká-li cos v místech málo přístupných,

nic neunikne zlému jeho pychu.

A nevábí jej příklad dětí způsobných.

Ty jejich celé trety jsou mu k smíchu!

On s novou hračkou uklidí se v tichu,

a v krátku zví už, uličník, „co je to v nich“.

Tím liší se: vše píše s velkým písmenem,

tak z všedních pojmů robí ideály,

a vratké oltáře jim staví v nitru svém.

Pak cesta přímá v nedohledné dáli

je zřejma rozbitými trety nad svahem,

a v každý dolík velká litera se zakutálí.