JE CELÝ DOMOV TVŮJ V MÉM SRDCI UZAVŘEN

Je celý domov tvůj v mém srdci uzavřen.

Mám snítku kleče, zřím-li na ni, vrch je zřen

a propast lesnatá s pěšinou v údolí

i s ozvěnami, až ta blízkost zabolí.

A zvonky uschlé mám, jež zvoní z polních cest,

když večer z oblohy se ozval, z ticha hvězd,

i sedmikrásy z rovin chudých tisknu k rtům,

kde šli jsme ruku v ruce, z tmy kde svítil dům,

i šedožlutý mech mám z kůry altanu,

kde odpočívali jsme v růží závanu.

A naposled – mám lupen z vrby smuteční.

Ta mlčí nad tvým hrobem v záři sluneční.