Je chvíle tichého snění...

Je chvíle tichého snění,

kdy změněna v tajemství světla,

Tvá duše bílá a čistá

v mé samoty zázrakem slétla.

Je zpěvům podobna tichým,

jež ve chrámech dalekých pějí,

je vlnám podobna tůní,

jež vzdávaj’ se větrů mých reji.

Jak kdyby z étheru byla

a z pavučí hedvábi stkána,

jak ptačí ohlasy jarní,

jak světelné úsměvy rána.

Je chvíle tichého snění,

kdy duše má tajemství vzdálená slyší:

Tvá bytost v božství se změní,

a boha pak pochopím v samot svých tiši.