JE DRAZE VYKOUPENA.

Je draze vykoupena písně mojí nota

a draze zaplacen je zlatistý můj sen.

Jak zrakem upjatým jsem hleděl do života,

jenž mlhy šedou zdí byl pro mne utajen!

A já byl, dobře vím, strom na skalisku holém,

půlnoční větry bily ve kmen orvaný –

ó znáte temný stesk, když popleněným polem

v podzimních mlhách kvílí větrů varhany?

Když duha vzplála mi, to paprsk zabloudilý

byl slzným rozložen jen chladným hranolem.

Jak v sklepním zášeří sen cudný, čistý, bílý

mi živořil, když mlhy bily kolkolem.

A sešlehaný strom přec šuměl haluzemi,

zadýchl vzdornou sloku v temných úzkostech

a přec se nezlomil! Vždyť silami to všemi

se vzepjal žití šum, ne lethargický vzdech.

Hle, ostrov v duši mé, jejž žárlivě jsem hájil,

ať prachem pokrytý, ať pěnou zrosený,

je můj, je můj! A píseň, již jsem v stesku bájil,

ta horkými mě ještě bije prameny!

Já květy utrh’ jsem – Hle, ve zdrásaných dlaních

se třesou zrůžovělé, třebas bez pelu –

však ranních úsměvů je rosa přece na nich

a pocelů –