JE DRSNÝ KRAJ

Je drsný kraj a drsní jdou tu horalé.

A hořem, útisky

se hrbí, zaniká vše mlčením,

i zemřelé i nenarozené, vše smutné, pomalé

a mlha na dálkách spí plouživá a dým.

Tu na chalupách

veliká výška zatížila kameny,

kleč nizounká své černé, drobné plameny

kams točí po slunci.

A u políček milost boží vyčkává,

kde déšť a vítr, metelice pere v zdi a veřeje.

Zde vroucně, úzkostně se modlí naděje,

vždy k milované přikrčena zemi.

Je vytrvalost hrdinská, jež klade hroby

k vychudlým stromům kaple hřbitovní,

co města dole rozmarná a převratná

se sváří zmatky nezakotvených,

jichž roste ctižádost a divě zní

dnem, nocí útočí, co větrá věky, drobí,

a po božstvech se výše šplhá svalených.