Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...

Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu

kdy, prismem encyclopaedismu též vše bob

se sporý zdá, co svět, coloss či glób.

Tak žití scéna díla klame v chvatu.

Nech v luh mne spět dál zdání, mátu

jenž cytissu má, kroku žeň, nard, z kob

pracoven, boku hor tak dělník, sob

ať znikne, třtinou Clio touhy van v dech klátí.

Čím jabko aeolské v klín, trosky tam

zřím circu charého; athletů chrám

ké jméno šeptne chóru jich, dí, věští?

Jsou slávy zuřivci jak milující.

Zor jeden Cupido má, v kment, leč mstící!

Má sidonský plášť rub, ať quiritt třeští!