JE JARO!

Jaro je! Zlatý paprsk slét’

mně na papíru bílý list

a já jím rád a jako v snách

myšlénku i své péro táh’

a myslil jsem: teď samý květ

to jaro sype v každý práh.

Jaro je! A já za ním šel

v útulnou jizbu souseda

a řekl jsem: Jdu v tento den

se s vámi trochu těšit jen –

leč ženin hlas se v prsou chvěl

a muž byl k loži nakloněn.

Jaro je! Zatik’ malý pták,

jenž mih’ se kolem oken tam

a hrdlem sladké písně třás’

v tu přírodu, dnes plnou krás –

a za ním lét’ až do oblak

jen vzdech, jenž v bytě tížil nás.

Jaro je! Dítě zahleslo

a zdvihlo hlavu těžkou tak

a v okno kamsi hledělo

tak toužným okem, nesmělo –

a v podušky zas pokleslo

a choré oči zavřelo...