JE JASNO...

Je jasno, již se rozednilo,

zpěv jarní zvučí ze snětí,

nežli však bude květem bílo,

je dlužno ještě trpěti.

Hmyz možná ještě vzletí v mraku,

a křik se ozve havraní –

Buď ostražitých, bratře, zraků

a nedbej, když tě poraní.

Pod masky hleď, jak v černé sluji

tam planou oči zelené,

nevěř jim, bledou zradu kují,

a hruď měj jako z kamene.

Zlákat se nedej do ulice,

kde šalba křiků vyráží,

jak Psohlavec buď na vyhlídce

tu s věrností svou na stráži.

Je jasno, již se rozednilo

z půlnoční černé hodiny,

nežli však bude květem bílo,

čas vyzkouší své hrdiny.