JE KRÁSA LIDSKĚ DUŠE...

Je krása lidské duše úsměv pouhý,

jejž náhodou jen shlédneš v davu.

A hledat jej – to šílenství je touhy.

V své ticho zanes jej, jak obraz svatý

a zavěs v tajný úkryt duše,

kde prahu nedotknou se cizí paty.

A nedopusť, by skryl se v pavučiny,

a neklň živé lidské tváři,

když v davu uzříš na ní výraz jiný.

Svůj úsměv dala ti, a nedá více.

Buď vděčen. Moudrým uč se býti.

Vždyť pro tu krásu šel jsi do ulice.

Jdi cestou dál a střez se resignace,

„Už nikdy“ neříkej, a jistě

v tvé oči nový úsměv svitne sladce.

A zas jdi dál a pozorně hleď v davy

bez předsudků a bez sklamání.

Sám nezraníš a vyjdeš – vítěz pravý.