JE LÁSKA KRÁSA VELKÁ A SLAVNÁ...

Je láska krása velká a slavná

nádherná veliká chvíle,

jež žije se a pochopit nelze,

tak jako svíticí dvě hvězdy

jsou lidská v ní srdce dvě,

jež uhasnou a stydnou zvolna

umrouce obě k posledu.

V té velké věčna písni

je to nejkrásnější prostředí,

jež naslouchá člověk jen a cítí

a již nerozumí a jenom cítí.

Láskou nevládne člověk sám,

neznámé láska je něco, jež vládne jím,

jež v srdce mu vstupuje tiše,

že on svítí jim a hoří a kvete,

aby tak ustydnul a uvadl,

toto když opouští jej zvolna. – –

A tak láska není, jakož je,

to neznámá je síla země,

jíž kveteš ty a všecko, všecko

a hudba zní sladká duší ti jemně

a ona ti v ní lká a stůně,

jak ze květu dýchá vůně,

než uvadnout má. – –