Je lehko mi...

Je lehko mi, ach, s Bohem všemu říci,

vše má svůj těžký stín,

já hleděl v jiné slunce skvící,

duch můj jím opil se jak ohněm vín.

Já krásu ssál, teď hořkost na rtech cítím,

to ze všeho co podává mi zem;

jen jedna láska zahořela žitím

a každá jiná vzdálila se v něm.

Tvé jaro, země, s zelení tou svěží,

ó růže léta, žár jež barví v nach,

ó hrozny podzimu, jež réva věží,

jde zima za vámi a hrobů pach!

Vy zpěvy skřivánčí tam v slunci jase

a písně slavičí, jež milujete šer,

ach, nepřezníte těch, jichž ozývá se

v mém nitru ohlas jiných sfer.

Ó moře nekonečné, přes tvé hráze

se rozlévá má slast, jíž nezměřím,

vším žitím nevykoupil jsem si draze

ach, blaženost tu, o níž sním.