Je-li možno?

Je-li možno? Kolem hlavy

poletuje větřík hravý,

jako křídlem andělovým

přeludem mě vábí novým,

ó ta rozkoš a ta kouzla –

bože, jaká báj to vklouzla

v duši mou jak větřík smavý?

Vždyť já zíral v obzor tmavý,

vždyť já říkal: Nikdy víc!

Co to šepce? Ó ty hlasy,

známé tak a plné krásy,

letí, zvučí jako ptáci,

že se ke mně láska vrací.

Schýlila se hlava moje,

a těch snův a tužeb roje

šumějí jak zralé klasy,

jak by zlaté nesly časy –

nemohu – ach, nevěřím!