JE MALÁ TA MÁ OTČINA.

Je malá ta má otčina

tak maličká, tak rozrytá,

div neroznesla už ji v svět

ta nepřátelská kopyta.

Vy pyšně na ni hledíte,

jak ubohá je, nevelká,

a mezi vámi místečka

ta chudá nemá popelka.

Jste velcí, slavní, úzký svět

je pro ty vaše hrdiny,

a ona z koutku hledí jen,

jak vy děláte dějiny.

A jen když přes ni pádíte,

dá své vám krve potoky;

oj bože, vždyť vy pány jste

a my jsme jenom otroky.

Však my, ač vámi skupená

sta let nás kryje mohyla,

však my – chci říct – už slzu zas

ta spráhlá země vypila.