Je mi někdy, jak bych rukou smělou

Je mi někdy, jak bych rukou smělou

strhat vše měl, zvrátit hrozný svět,

povědět a zvědět pravdu celou.

Vše mi směšno, lichým všechen vznět;

chtěl bych drtit, bořit! –

Vzhlednu – hvězda! musím se jí kořit,

tytam plány, píseň cítím vát

novou, nepoznanou, velkou, sladkou.

Bouře přešla, duše má jde spat

v jiný svět, ten starý je jí fatkou.