Je mi vás líto.

Vy domy špinavé, uzounké ulice,

je mi to líto vás vždycky tak velice! –

jak nemá duše se bolem tu zachvěti,

kde bliká nad vchodem lampy zář tlumená,

ženštiny v nečistá lákají objetí

vášnivá, placená?

Vy domy špinavé, uzounké ulice,

pokaždé stud horký tryskne mi na líce,

srdce tep rozchvělý tlukotem zabuší,

když kolem kleslí ti tvorové volají

k tělům vyssávaným, v kterých se bez duší

dobytek napájí.

Vy domy špinavé, uzounké ulice,

je mi to líto vás vždycky tak velice! –

vy ženy neženy, s hanbou svou na tvářích,

pro tolik slz, jichž proud mnohdy vám ňadry třás,

pro tolik hříchu a pro sycených těl smích

je mi tak líto vás.