Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,

Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,

a naše všechny naděje jsou odsouzeny k smrti,

náš ubohý cíl životní se konkretnosti straní

a bezohledný, hrubý čas sny naše krokem drtí.

Kol hrobu mojí maminky šli milenci dva zvolna,

na očích roušku růžovou z par smyslnosti měli,

jich těly bujně mladými si hrála touha bolná

a vášní v plamen vznícenou vše ozářeno zřeli.

A jaký div, já samotář, jim nezáviděl ani,

mně chvilka lehce za chvilkou v hovoru s matkou plula. –

„Je mládí peří pápěrka – a láska chmýřím na ní,“

já tiše řek’ – a maminka mi hlavou pokynula.