Je na všem šeď, je šedá hladina,

Je na všem šeď, je šedá hladina,

mha šedivá je, jižní nebe šedé,

a v mraku šedém den již usíná

a líce slunce, unavené, bledé.

Pod šedým pláštěm dřímá krajina –

mé oko cestu nezří, která vede

kol jezera – a světlo zhasíná...

jak pavouk, soumrak, šedou přízi přede.

Na stráň ji hází, lípy, moruše,

a kaštany, vše zahaluje šedí,

do srdce svívá stesk a do duše.

A Láska jde – má šedou loktuši

a její oči vyčítavě hledí,

a Smutek kývá. On však netuší.