Je noc...

Je noc, ach, noc tak pochmurná a čirá;

kam oko tesknou bázní jato zírá,

stín roste hluboký, a temno vlaje

a ztrnule se dívá v spící kraje.

I klenbu nebes jak když suzavírá,

je bez záře a svitu, pustá, sirá;

jen bludiček roj vstal, kdes plápolaje;

teď zhasnul náhle, kolem zas jen tma je.

Je ticho mrtvé! Sotva větev chvílí

se větrem pohne a se k zemi schýlí,

pták ze sna zastená, a vlna vzdychne

tak z hluboka, a zase všechno stichne:

to lidstva velký bol teď kolem kráčí,

a srdce mé jde za ním v hořkém pláči.