Je noc, veliká vesmíru noc,

Je noc, veliká vesmíru noc,

černá jak dutina oka v lebce,

ni luna nesvitne, ni hvězda zlatá,

noc – a nevyjde zlaté slunko,

nevstane z mrtvých král, světla král.

Tma kryje vše: vraždu hlupců, co se vyšinout

hledí v život prý krásný – na chvilku, okamžik –

a smrtný úsměv zhynulého tvorstva,

radostný úsměv vykoupení nevidí.

Pokrývá naděje ztracené, bídu,

plahočení se za kůrkou chleba,

cnost lichou, pravdu, jež se rozplývá v mlze,

pokrývá také báji

o duších člověka letících na nebesa.

O Noci, ještěs málo černá!