Je plané hloubání, já věřím v ČIN.

Je plané hloubání, já věřím v ČIN.

Byť hluché slovo to, já cením čest.

Dát uhodit se v líc? Ne, má dřív pěst.

Mém běda na šatě je strůjci slin!

Mou ránu sám si měří každý klín.

Chci – svědomí mé; časy: bude, jest.

Strach z žádných mně, dřív volím přímost cest.

Kdo blízek mně, má možnost být můj stín.

Byť prázdný zvuk, mně hodnotou je vlast.

Znám kromě – já – jen tvárnou hmotu, dav,

Ač k smíchu rovnost, lidskost, neznám kast.

Výsledek práce pro mne její hráz.

Znám moc a sílu, není svatých práv.

Čin základ, rozkoš, s ní by vesmír zhas’.