Je poledne, již zavzněl zvonu hlas;

Je poledne, již zavzněl zvonu hlas;

kde mluvil kdo, kde seděl kdo či stál,

z nich nikdo paprsku si nevšímal,

jenž plným žárem ve vzduchu se třás’.

Jen každý děl: „je svrchovaný čas!“

a zvedl se, či rychle dál se bral,

tu tam se hovor přerušený smál:

„Však odpoledne sejdeme se zas!“

Když péče o tělo a chuť a hlad

jsou hlavní věcí, a když slunce jas

a čistý vzduch jsou pouhým lékem jen,

co platit může plné moře krás?

Od jídla k jídlu rozměřen je den

a výplní jest kouzlo bujných vnad.