JE POZDNÍ LÉTO

Je pozdní léto... Den se rychle krátí...

A příroda v svých tone zlatých snech...

Dny, které zašly, víc se nenavrátí.

Mdlé růže září teskně v záhonech...

Pták s větve lká... A slunce hřeje sladce...

Tak nějak bolně v hrudi srdce zní,

jakoby cítilo, že v krátce,

nadejde trudná doba podzimní.

A duše, teskna pro onen sad mroucí,

si přeje náhle v srdce uzamknout,

to celé léto, park a růže vroucí,

by dál v něm mohly věčně, věčně žhnout.