JE PRAVDA TO?

Je pravda to, co píseň Tvá mi praví?

Jak zdroje štěstí z lůna země tryská

a mocným proudem trhá jez a splavy

a rozbíjí se hlučně o skaliska.

Jak vodopád se řítí v ryčném spěchu

a v rozvalinách v stínu olší teče,

by ozvala se v stonásobném echu

kdes na úpatí skály v šerém lese.

A v potůčcích se vine, stuha sněžná,

a v tichých slokách prozpěvuje sobě,

jak sladká píseň ozývá se něžná,

již zpívá matka, hýčkajíc své robě.

A po lučinách, kde už kvete máta,

tak majestátně plyne – velká řeka,

a stříbropěná kol mých oken chvátá

a zlatou sprchou do mých tužeb stéká.

Kdes v duši mojí upomínka vstává –

Tvá vroucí píseň – čárné květy máje!

Nad zvadlým květem sklání se má hlava,

a duše pláče... k smrti znavená je!