JE PŘERODU DOBA

Je přerodu doba. Církví nových účastníci

se ze ztrát učí, jak novými řády křtíti svět.

Tu výsměšní popírači, tu násilníci

a blažených úsměvů dosud nevidět.

Ne divem, ne přinucením to božské v lidském řádu

se pomalu neviditelně v nové vlije dny,

růst nevidíš, ni mizet v pádu,

co přinese a co zničí navždy čas neklidný.

Než cítím: roste, co přerozuje se se mnou,

co nejúžasnějšího z lidských snů,

se ujati může zasazeno a vůní zemnou

co nachází půdu tykadly kořenů.

Já věřím slunci a větrům, jež roznášejí

semena přerodů světových, revolučně když vějí,

já věřím, že ujmou se do věků.

Já lidskému duchu věřím, z velké jak vyrost doby,

že nebude bídného kouta, kam sémě nepadlo by

a Bůh že jím promluví k člověku.