Je pusto nyní...

Co smutných dnů as přejde před mým zrakem,

než přijde doba věčných závějí,

a Zima okna opřede svým jíním,

a vše, co žilo, navždy odejde?

Když byl jsem mlád a vyplul v malém člunu

do bouřných vln a hrdě stanul v něm,

když byl jsem mlád: a divé vlny krotil,

jež zmítaly mým člunem do nebes.

Těch dob mi líto: Byly přec jen krásné!

Je pusto nyní na vrcholech vrchů,

kde větry dují, sněhy netají.

Však jiné touhy chovám ve svém nitru:

Přes světy jít a Ženu po svém boku,

velikou Lásku hlásat národům.