Je smutná neděle, o čem tu sníti?

Je smutná neděle, o čem tu sníti?

Snad o klidu, jenž lenivě se plazí,

by všechen život spjal tuhými svazy

a pokryl šedou, neprůhlednou sítí?

Jen slunci rozkázal: „jdi, hleď se skrýti!“,

již slunce nevychází, nezachází,

v hrst pevnou béře mraky, větry, mrazy

a rušitelů všech se umí zbýti.

Tak asi v brloh severana hledí:

„já jsem, jenž práce těžký řetěz láme,

jsem blahem duší, rozkoší jsem těl!“

a zděšeně se ptají lidé bledí:

„zda ty’s to, který s nebe přijít měl,

či na jiný a lepší čekat máme?“