Je snivý podvečer. Už noc se zlehka sklání –

Je snivý podvečer. Už noc se zlehka sklání –

tak tichá, nádherná – svou černou perutí

a kdesi z daleka zní zvony při klekání

a v duši touha hrá zas v novém vzplanutí.

O skloň se ke mně zas, jak včera, předevčírem,

ty sladké štěstí mé, a zas mne polib v líc

a srdce naplň mi zas novým sladkým mírem

a v duši zanechej zas vůni svojich kštic.

Ó ty má světice! Při zvonů hlaholení

já k tobě modlím se, jak touhou bych se spil –

ó, když zní klekání a den již v noc se mění,

ve snivý podvečer se zase ke mně schyl!