JE SRDCE LIDSKÉ HARFA AIOLOVA... (I.)

Je srdce lidské harfa Aiolova

a života proud v jejích strunách hraje.

Co v touhách zkvete, v bolestech co zraje,

vše zvláštní hudbu, zvláštní tóny chová,

vše hraje v harfě té: chvil šťastných slova,

vznět sladký lásky, všecka rozkoš ráje,

vzkřik veliký zoufalství u pokraje

a zklamání a zase naděj nová...

Je málo minut tak, kdy všecky slyšíš struny,

jak spojily se slavně v nápěv silný, slunný,

by vyjádřily vzruch, jenž cévami vře všemi,

však chmurně, těžce sténá po roky z nich stále

kvil melodií táhlých, jako začernalé

zdi chrámu o pohřbu se chvějí rekviemi...