JE TAK LIDSKĚ...

Je tak lidské nevěřit,

všemu se zpronevěřit,

je tak lidské umírat pro nic a za nic,

do požitků hranic

házet krásu, mládí a čest.

Je tak lidské do prázdna duše si svítit

bludnými světly velkoměst,

ze stínu pozvedat pěst

proti sobě samému.

Je tak lidské člověku smutnému

tíhu nenadlehčit,

nad hroby křepčit,

při zrození lásce zlořečit.

Je tak lidské spílat životu

a klečet před ním v chvíli smrti

jak vrhač min, jenž všechno zdrtí

a hledá, kudy uniknout.

Je tak lidské toužit z pout

a na svobodě nová si splétat,

plazit se, místo vzlétat,

je tak lidské na konec podlehnout.